Jak německý pinč začal

Přidal Karel Černoch . Kategorie O plemeni

Název pinč získalo toto plemeno pro svoji schopnost lapat malé škůdce, myši a krysy. Ve starém slovníku Grimmů je uvedeno „Pinč – druh hladko nebo hrubosrstého psa, především opičí pinč nebo krysařík, jemuž jsou obvykle v mládí kupírovnány uši a ocas.“ V Heynově německém slovníku se uvádí „Pinč – malý anglický stavěcí pes“. Na počátku 19. století se častěji používalo v souvislosti s pinčem označení hryzající nebo štípající.
Dějiny má německý pinč staré a naše vědomosti o nich jsou sporé. Za prapředka měl německý pinč malého bažinného psa, podobného špicovi, který byl nalezen nejdříve u Baltu a později objeven i u kolových staveb z období více než 3 000 let před naším letopočtem.
Z období před založením statutární kynologie je německý pinč k nalezení jen velmi málo na kresbách a starých olejomalbách. Od jednoho francouzského malíře známe dva obrázky (1758-1855), na nichž je ukázán typický hladkosrstý pinč.
V období statutární kynologie se pinč poprvé objevil v roce 1836 Dr. H. G. Reichenbacha v knize Pes ve svých hlavních a vedlejších druzích. Autor píše že „hladký pinč, štíhlý a ve všech částech těla proporcionálně stavěný, jednobarevný nebo černý, který má prsty na předních tlapách velice vyšlechtěné se silnými zahnutými drápy, je pro svou štíhlost dobře stavěný, má zajímavý a veselý temperament, je vždy pohyblivý a bez falše“.
Německý pinč ve 20. století

Oficiální historie pinče začíná v roce 1895. Pinč je rozšířen v celém německu. Jako první chovatel pinčů je uváděn Vilém Kübler z Blacknangu.
Zlomem v chovu plemene se pak stala výstava psů ve Stuttgartu ve dnech 17.18. března 1923. V dalším období se pak především zlepšoval typ a vymizela barva pepř a sůl. Z té doby je možno o pinčovi číst: „Je to řízný, přitom silný, svalnatý pes, pokud možno vysoký nikoliv pod 45 a přes 48 cm.“ Na jaře roku 1923 vydal klub kníračů a pinčů první plemennou knihu pinčů. Má 70 stran a je v ní zaneseno 185 psů.
Od roku 1949 do roku 1957 nebyli na území NSR žádní pinčové zapsáni do plemenné knihy. V roce 1956 byl zvolen do funkce hlavního poradce chovu vedoucí rozhodčí Werner Jung. Po svém zvolení napsal: „Mám vejít do historie klubu kníračů a pinčů jako hlavní poradce, za jehož činnosti vymřelo jedno z nejušlechtilejších plemen? Rozhodl jsem se proto rozloučit se svým oblíbeným velkým kníračem pepř a sůl a chovat pinče.“
Od šedesátých let se již německý pinč trvale chová. V současné době vykazuje chov pinčů stoupající trend. Německý pinč je chován po celém světě. Více informací o tomto plemeni se dozvíte na úvodní stránce německý pinč.

W. Jung ve své knize píše: Ideál krásy německého pinče je ztělesněná bytost užitkově zdatného psa. Anatomická stavba mu tedy musí k tomu dávat předpoklady. Nemá být ani těžký atlet, ani sprinter, má být někde mezi pohotovým a loveckým typem.
Prvním dojmem z německého pinče má být potlačená síla! Na druhém místě stojí ušlechtilost a elegance! Teprve na třetím místě jsou anatomické jemnůstky!

 

Trackback from your site.

Přidat komentář

*